Legendární Martin Galia se rozloučí s reprezentační kariérou už v posledním domácím utkání kvalifikace proti Izraeli

Vaše aktivní kariéra pokračuje v Karviné, působíte zároveň jako brankářský specialista v klubu i u obou seniorských reprezentací. Jak dlouho jste nad rozlučkou v národním týmu přemýšlel?
Konec měl přijít už dřív, někdy po mistrovství Evropy na Slovensku. Ale toho jsem se nezúčastnil, takže jsem hledal vhodnější termín. A ten teď přišel. Po 23 letech strávených v národním týmu už nastal čas.

Na konec.
Hlava by samozřejmě chtěla, ale reprezentace už mě jako hráče nepotřebuje. Potřebuje mě v roli, kterou teď zastávám – specialisty. To bude moje hlavní úloha v budoucnu. Když jsem to řekl klukům, odpověděli, že by rádi byli na hřišti, aby si se mnou ještě jednou zahráli.

Předpokládám, že na reprezentaci budete vzpomínat jen v tom nejlepším, že?
Hodně mi toho dala, a to i po lidské stránce. Poznal jsem spoustu spoluhráčů a trenérů, kterých si vážím. Národní tým mě obohatil jako člověka, naučil jsem se vyhrávat a také prohrávat. Dojmu z vítězství každopádně bylo víc než z proher.

Odchází se o to příjemněji, že v národním týmu působí výborní brankáři v čele s Tomášem Mrkvou z Kielu, jednoho nejlepších klubů na světě?
To je přesně ono. Dozrál čas, kluci jsou lepší a chytají skvěle jak v nároďáku, tak v klubu. Na seznamu po mně nezůstane žádná díra. Je to jen a jen dobře. Máme gólmany, kteří chytají skvěle na mezinárodní úrovni.

2.11.2008 proti Francii

Jak vnímáte aktuální složení národního týmu?
Je pro mě těžké srovnávat jednotlivé reprezentace za posledních 23 let. Každý tým měl svoji sílu a kvalitu, vždy bojoval o šampionáty. Bohužel se nám za tu dobu nikdy nepodařilo hrát o medaile, ale myslím, že jsme téměř vždy zanechali alespoň dobrý dojem. Nechávali jsme na hřišti všechno, což stále přetrvává. V mužstvu teď každopádně vidím obrovský potenciál, což není fráze. Vidím, že jdeme nahoru. Zápas od zápasu jsme lepší a lepší, musíme to v kvalifikaci potvrdit.

Vaše současná trojrole hráč – specialista v klubu i reprezentace asi byla také hodně časově náročná, co?
Je to hodně časově náročná věc, nejvíc to odnesla rodina. Naštěstí mám tolerantní manželku a skvělé děti, které jsou zvyklé. Na práci se vždy koncentruji na sto procent. Umím oddělit jednotlivé role. Vím, že tento kolotoč nebude trvat dlouho, jde o přípravu na kariéru po kariéře. Trenérská práce bývá těžší než ta hráčská.

Jak jste si ji zatím oblíbil?
Je to jiné, ale byl jsem zvyklý dávat do práce všechno. Jak jsem byl náročný jako hráč na sebe i své spoluhráče, tak jsem náročný i gólmanský specialista.

Prožíváte zápasy ještě víc?
Emotivnější jsem byl spíš na palubovce. (usmívá se) Snažím se více přemýšlet a vnímat detaily jinak než na hřišti. Nejsem tak emotivní.

A co říct závěrem k české brankářské škole?
Když si vzpomenu na Michala Bardu, Miloše Slabého, Petra Štochla nebo i teď na Tomáše Mrkvu, měli jsme vždy skvělé gólmany. Věřím, že to bude pokračovat dál. Mám to štěstí, že pracuji s mladými brankáři, potenciál v nižších kategoriích skutečně je. Máme z čeho vybírat. Nemám strach o gólmanskou budoucnost v českém týmu.