Mokroš hodnotí sezonu pozitivně a oceňuje spolupráci s legendou: Galoš mi ohromně pomáhá

V uplynulé sezoně jste odehráli čtvrtfinále Evropského poháru a padli ve finále Českého poháru i Chance Extraligy s Plzní. Jak ji hodnotíte?
Sezonu hodnotím pozitivně. Byla hodně náročná. Přinesla nám spoustu překážek. Tím narážím hlavně na četná zranění. Ale i přes to všechno jsem se dostali do finále Českého poháru, čtvrtfinále Evropského poháru a v neposlední řadě do finále Chance Extraligy. Takže si myslím že i přes dvě prohraná finále to byla pro nás úspěšná sezona.

Už opadlo zklamání z prohry ve finále Chance Extraligy? Berete druhé místo jako úspěch?
Ano, myslím si, že zklamání už opadlo. Byl bych spokojenější se zlatou medailí na krku, ale když se to zpětně podívám, tak sezona byla úspěšná.

Co to finále rozhodlo ?
Myslím, že šířka kádru. Na to se ale nemůžeme vymlouvat. Obecně v takových zápasech rozhodují maličkosti. Samozřejmě určitou roli hraje i štěstí a aktuální forma.

Jak konkrétně ovlivnilo zranění Dominika Soláka pátý duel?
Troufnu si tvrdit, že hodně, protože jsme přišli o našeho klíčového hráče, co se týče obrany i útoku. Byla to tedy pro nás citelná ztráta. I bez Dominika jsme jeli do Plzně s tím, že je to finále a není se na co šetřit a uděláme každý maximum, abychom byli úspěšní.

Do finále jste vstoupili perfektně a přestože se vám na Plzeň v průběhu sezony nedařilo, dvakrát za sebou jste zvítězili. Proč?
Vstup byl skvělý. Nikdo asi nečekal, že po dvou prohrách v základní části a ve finále Českého poháru povedeme 2:0 na zápasy. A čím to bylo? Myslím, že celkově celé play-off se naše hra a nasazení každým zápasem stupňovalo a přenesli jsme si to i do finále.

Sebevědomí vám asi stouplo především poté, co jste se oklepali z prohry v úvodním semifinále v Lovosicích, kdy jste ještě v poslední minutě vedli o dvě branky?
Určitě ano. V semifinále jsme ukázali obrovské nasazení a srdíčko. I když jsme první zápas v Lovosicích prohráli na sedmičky, tak nikdo nevěšel hlavy a cítili jsme, že jsme lepší a že máme na to je porazit. Uznávám ale, že to byl zkrat, kdy jsme vlastně vyhraný zápas dokázali v jedné minutě prohrát. Doufám, že jsme se z toho poučili.

Ve druhém finálovém utkání jste naopak dokázali porazit Plzeň na sedmičky. Jakou roli v tom sehrála osoba Martina Galii?
Myslím, že velkou roli. Galoš má dlouholeté zkušenosti a samozřejmě pomáhá i mně, za což jsem velmi rád. Přispěl k tomu, že jsme porazili Plzeň poprvé v sedmičkovém rozstřelu za pět let, co proti ní hrajeme finále.

Jak vám osobně pomohl jeho návrat a sezona po jeho boku? V čem posunul Karvinou celkově jako klub?
Určitě jsem příchod Galoše bral jen pozitivně. Je to nejen skvělý brankář, ale také člověk do party. Mně osobně ohromně pomáhá. Už vlastně, kdy byl ještě hráčem Zabrze, tak si na mě udělal čas a občas jsme měli spolu gólmanské tréninky. Po návratu do Karviné je jeho přínos nejen pro mě ještě větší. I o naše budoucí gólmany se stará výborně.

Jaké to bylo, když jste zničehonic musel po jeho zranění naskočit do pátého zápasu?
Nijak jsem to nebral. V takových situacích jsem se ocitl již několikrát. Nebylo to pro mě vůbec nic nového. Ani jsem nebyl nervózní. Vždycky chci předvést co nejlepší výkon a je jedno, jestli začínám, anebo se dostanu do brány až v průběhu duelu.

Kde jste viděl největší rozdíly oproti loňskému finále?
Viděl bych jeden velký rozdíl. Utkvělo mi v paměti, že v loňském finále vyhrál vždy ten s výhodou domácího prostředí. To letos oba týmy doma jednou prohrály. Určitě také to, že jsme vedli 2:0 na zápasy. Nepamatuju, že by se to v nějaké finálové sérii proti Plzni stalo.

Čemu přičítáte to, že jste se pětkrát v řadě utkali s Plzní ve finále?
Myslím, že jak Plzeň, tak Karviná, dokazují, že patří do špičky naší ligy. K čemu bych to přičítal? Asi kvalitou, a to jak po herní stránce, tak samozřejmě nabrannými zkušenostmi. Plzeň má stabilní tým už několik let a jejich systém jim funguje. Mají zkušené, ale i mladé hráče, kteří spolu jsou dlouho pohromadě. Mimochodem jsem rád, že ačkoliv nám někteří hráči odešli, tak ti noví skvěle zapadli do šatny a našeho systému a dokázali je nahradit.

Foto: Ivo Dudek