V neděli 30. 4. 2023 se loučí s reprezentací Martin Galia.

Reprezentace sehrála poslední kvalifikační duely s Islandem. Vraťme se k nim. Jak byste je zhodnotil?

Utkali jsme se se špičkovým evropským, a tedy i světovým týmem. Vyzkoušeli jsme si v praxi to, co jsme měsíce předtím zkoušeli a trénovali a myslím si, že to vítězství doma bylo plně zasloužené a musíme si ho určitě cenit. Protože v odvetě na Islandu už domácí předvedli své kvality, svou sílu a v podstatě jsme neměli šanci. Aspoň nám ukázali, na čem ještě máme pracovat.

První utkání jsme vyhráli zejména obranou. Je to tak?

V Brně se to všechno sešlo. Tomáš Mrkva odchytal vynikající zápas a vyloženě jsme Island překvapili. Podle mě si Island nebyl vědomý toho, jakou máme sílu v obraně, jak nám svědčí to prostředí v Brně, které hrálo obrovskou roli. Když jsem po zápase mluvil s hráči, vedením Islandského týmu a s televizními komentátory, zjistil jsem, že po tom prvním zápase dostali doma „kartáč“ a nemohli si už dovolit zaváhat. Museli vyhrát o víc než pět branek, aby pak vyhráli skupinu. To se jim povedlo a bylo vidět, že islandští hráči do toho šli doma daleko víc než u nás v Brně. Ale na druhou stranu musím říct, že my jsme v odvetě nezahráli tak dobře jako v Brně.

Tím pádem je to rozdané tak, že by první měl skončit Island a my budeme v nadcházejících zápasech hrát o to, abychom skončili druzí..

Je to tak. Stačí nám vyhrát jen jednou, ale my samozřejmě budeme chtít vyhrát oba zápasy, Jak v Tallinnu s Estonskem, tak pak doma ve Frýdku Místku s Izraelem. Potom se už můžeme těšit na skupinu na Euru.

Zmínil jste brněnskou halu a její sílu. Dobře víme, jak hala svědčí týmu a ten v ní dokázal uhrát řadu skvělých výsledků. Teď se hodně mluví o tom, že už EHF nebude pro ni uznávat výjimku a budeme muset hledat jiný domácí stánek. Jak to řešit?

Realita je taková, že nemáme nějakou vhodnou halu pro míčové sporty, která by splňovala současná náročná kritéria, a tak musíme najít novou halu, nové prostředí a začít novou etapu. Třeba ji najdeme teď ve Frýdku Místku v hale Polárka, kde se bude v neděli 30.4. hrát poslední zápas kvalifikace. A když ne, tak budeme muset hledat někde jinde.

Polárka ve Frýdku Místku je ale hlavně hokejová. Nevadí to?

Je hokejová, ale není zase nějak obrovská. Kapacita je do tří tisíc lidí a pokud ji dokážeme vyprodat, může tam být dobré domácí prostředí. Všichni se tam už těšíme. Důležité je i to, že hala je v házenkářsky nejsilnějším regionu, kde je nejvíc klubů.

V neděli se právě ve zmíněné frýdecké hale budete loučit s reprezentační kariérou. Neměl byste na to ještě nějakou dobu pokračovat?

Ne, já jsem nad tím dlouho uvažoval… roky běží a šanci by měli, a musí, dostávat mladší. Já bych neměl problém se připravit na jednotlivé zápasy, jako třeba právě na ten nedělní. Ale měl bych už problém se připravit na dlouhodobý turnaj, jako je ME nebo MS. Jsem dost sebekritický a vím, že bych nebyl schopný odchytat kvalitně celý turnaj. Jak říkám – jeden dva zápasy OK, ale celý turnaj už ne. Tělo potřebuje svůj režim a mě vlastně v dubnu bylo 44. let. Já už vrcholných akcí odchytal bezpočet, a tak je řada na jiných. Máme Tomáše Mrkvu nebo Šimona Mizeru a myslím si, že nároďák už mě v pozici aktivního brankáře nepotřebuje a já se aspoň mohu plně soustředit na práci trenéra brankářů.

Naplňuje Vás ta práce trenéra brankářů u reprezentačních složek?

Pracuji jak u mužů, tak u žen, ale z těch tréninků vlastně mohou čerpat všechny kategorie. A ano, rozhodně mě to naplňuje, je to práce, kterou dělám už dlouhodobě. Dělal jsme to ve Švýcarsku nebo Polsku a je to to, čím bych se chtěl v budoucnu zabývat.

Martine, děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí jak v neděli, tak i další, jiné kariéře.

Martin Galia ve Zlíně v červnu 2016 v utkání s Makedonií